VENČENÍ

Úplně z prvopočátku bylo domácí venčení. Protože štěně neví jestli je doma nebo venku, čůrá kde se mu zamane.  A tady vám začíná peklo!  Nějaké noviny nebo podložky na čůrání nezabírají,  štěně si uleví kde si zamane.  Nemůžeme na to jít násilím, ale velkou trpělivostí!
Já jsem třeba ze začátku každou hodinu s ním chodila ven a v noci jsem si natáčela budík co hodinu a půl abych štěně vyvenčila.  Řeknu vám, že to stojí za to!  Pejsek si uvědomí, že když vidí vodítko je to za odměnu, že jde ven. Ovšem, doporučuji minimálně 3 pytlíky s sebou.  Štěně je pažravé a zároveň hodně vysíravé.  Velký nepřítel pro venčení je dlouhá chodba k výtahu, tam se může stát velká nehoda.  Mně se to stalo už mockrát, že těsně před výtahem udělal loužičku. 
  Proto ho preventivně nyní beru do náruče a vím že nic neudělá. K tomu podotýkám, že jízda výtahem bude další kapitola. Sjedu dolů, štěně mně mezitím ožužlává nos a bradu, pak otevřu dveře, pejsek vyběhne, zjistí, jaké je počasí a vběhne do trávy.  Pak už jen čekáte, zda bude anténka nebo hrbeček.  Anténka je při čůrání,  hrbeček je kakání a je to strašně vtipné, protože vaše štěně udělá ze sebe zvláštní patvar.
A teď následuje denní nebo noční honba za kamínky!